Tesla Lotos měla dálkové ovládání už v roce 1961. K televizoru ale vedl kabel

Zeslabit zvuk, upravit jas a kontrast, nakonec televizor vypnout. Tesla Lotos nabízela připojení dálkového ovládání už v roce 1961. Mezi ovladačem a přijímačem ovšem vedla šňůra a přepínání programů k jeho výbavě nepatřilo.

Ovladač dnes snadno poznáme podle řady tlačítek. U Lotosu si ale pod slovem „dálkové“ představme něco jiného: několik obslužných prvků přestěhovaných od televizní skříně blíž k divákovi. Člověk mohl zůstat sedět a měnit obraz i zvuk. Volnost pohybu přitom končila tam, kam dosáhl kabel.

Zásuvka vzadu, ovládání v ruce

Řeč je o televizoru Tesla 4211U Lotos z Pardubic. Muzeum Tesla datuje jeho uvedení na trh do roku 1961 a popisuje přípojku na zadní stěně. Přes kabel k ní bylo možné připojit ovládání hlasitosti, jasu, kontrastu a vypnutí. Přesnější je tedy mluvit o připravenosti televizoru pro ovladač, ne automaticky předpokládat, že jej měl každý majitel.

Vysílání televize bylo zadarmo. V roce 1955 zavedlo Československo televizní poplatek 15 Kčs

Samotná skříň měla docela nábytkové proporce. Servisní dokument Tesly z listopadu 1961 uvádí u provedení 4211U-2 rozměry 57 × 54 × 42 centimetrů a hmotnost 28 kilogramů. Ve stejných technických datech najdeme i čtyřprvkové dálkové ovládání. Nejde tedy o pozdější vzpomínku dodatečně připsanou starému televizoru.

Konkrétní ovladač nesl označení 4PN05029. Sbírka Martina Hájka jej dokumentuje včetně fotografie: plastové pouzdro, šestimetrová šňůra a osmikolíková zástrčka. Byl určen pro Lotos a Kamélii. Šest metrů kabelu poskytovalo odstup od obrazovky, ale šňůru bylo stále nutné vést od televizoru k místu sledování.

Dvanáct kanálů nebylo dvanáct tlačítek na ovladači

Lotos byl dvanáctikanálový přijímač. Toto číslo však popisovalo jeho ladicí možnosti v televizních pásmech, nikoli počet programů přepínaných z křesla. Dobový servisní list rozepisuje přijímané kanály zvlášť a zvlášť vyjmenovává čtyři funkce dálkového ovládání. Volba kanálu mezi nimi není.

Také záznam Lotosu ze sbírky Východočeského muzea v Pardubicích umisťuje přepínač kanálů s laděním na pravý bok skříně. Ovladač tedy neodstraňoval potřebu obsloužit televizor u přístroje ve všech situacích. Jeho výhoda byla užší, zato konkrétní: obraz a hlasitost se daly upravit z místa, odkud se člověk skutečně díval.

Coca-Cola nepřišla až s revolucí. V Československu se vyráběla už od roku 1971

Právě při seřizování obrazu to dává smysl. U skříně člověk otáčí knoflíkem a pak teprve z odstupu posuzuje výsledek. S připojeným ovladačem mohl obojí dělat ze stejného místa. K čemu při takovém nastavování sloužily jednotlivé části zkušebního obrazce, připomíná náš článek o monoskopu a kontrole televizního obrazu.

Malý seznam funkcí, skutečně ušetřená cesta

Z dnešního pohledu působí kabel jako drobná domácí šikana. Podstatné ale je, co přenesl: možnost ztlumit zvuk nebo na konci sledování vypnout přijímač, aniž divák musel znovu ke skříni. U vypnutí také zůstaňme. Dobový výčet neslibuje dálkové zapnutí a není důvod mu je dodatečně přidávat.

Konkrétní Lotos si lze prohlédnout na fotografii v odkazované expozici Muzea Tesla v Třešti. Při pohledu na dochovaný kus se vyplatí hledat také jeho přesné typové označení a zadní přípojku. Právě nenápadná zásuvka vysvětluje schopnost, kterou z čelního pohledu na dřevěnou skříň nevyčteme.