Červený plastový diaprojektor s černým objektivem a bočním vroubkovaným kolečkem postavený na koberci

Bílé prostěradlo, zhasnutý pokoj a pohádka na zdi. Takhle usínaly děti za socialismu

Bílé prostěradlo napnuté přes dveře skříně, zhasnutý dětský pokoj a tichý cvakot vroubkovaného kolečka malé promítačky. Barevné svitky diafilmů přinášely do rodinných ložnic pohádky na dobrou noc v době před nástupem videorekordérů.

Bílé prostěradlo napnuté přes dveře skříně, zhasnutý dětský pokoj a tichý cvakot vroubkovaného kolečka malé promítačky. Barevné svitky diafilmů přinášely do rodinných ložnic pohádky na dobrou noc v době před nástupem videorekordérů.

Výrobu optických hraček i promítací techniky v Československu zachycuje databáze ochranných známek Úřadu průmyslového vlastnictví, přísné technické normy definoval zákon o státním zkušebnictví z roku 1968, dobový rodinný život dokumentuje oddělení novodobých dějin Národního muzea a vybavenost tehdejších domácností shrnuje historický přehled Českého statistického úřadu.

Vůně horkého plastu a pohádka z krabičky

Zatímco televizní obrazovka nabízela v podvečer jen krátký kreslený příběh, o jehož oblibě vypráví článek o historii a znělce televizního Večerníčku, domácí promítání představovalo pro děti vlastní soukromé kino. Stačilo zatáhnout závěsy, připíchnout dvěma špendlíky na dřevěnou skříň vyžehlené bílé prostěradlo a postavit na stůl malou plastovou promítačku Diax z brněnského výrobního družstva Chemoplast.

Celé představení se ukrývalo v nevelké plastové tubě se šroubovacím víčkem. Uvnitř byl těsně svinutý pás standardního pětatřicetimilimetrového kinofilmu s barevnými políčky a tištěnými textovými titulky na spodním okraji. Konec pásu se opatrně zasunul do svislé štěrbiny přístroje, zoubky posuvného mechanismu zapadly do perforace a otočením bočního kolečka se na stěně rozsvítil úvodní název pohádky.

Přístroj neměl žádný ventilátor a uvnitř svítila obyčejná žárovka napájená ze zásuvky nebo přes zvonkový transformátor. Po patnácti minutách provozu se tělo promítačky rozpálilo tak, že se ho dětští diváci nesměli dotýkat, a pokojem se linula charakteristická vůně zahřátého plastu. Právě tato hřejivá atmosféra a tlumené světlo spolehlivě zklidnily i ty největší neposedy před spaním.

Pás pětatřicetimilimetrového kinofilmu s barevnými políčky a textem vedle kulaté plechové krabičky
Svinutý pás diafilmu v kulaté krabičce obsahoval celou pohádku včetně textu pod jednotlivými políčky. Děti si obrázky prohlížely krok za krokem při vyprávění rodičů.

Rodiče v roli vypravěčů a rozdíl proti diapozitivům

Největší půvab promítání spočíval ve společném rituálu. Děti ležely zachumlané pod peřinou a tatínek nebo maminka předčítali text z titulků pod promítnutým rámečkem. Tempo příběhu záviselo pouze na dětském zájmu, protože obrázek mohl na zdi zůstat libovolně dlouho a malí posluchači stíhali zkoumat každý drobný detail nakreslené chaloupky nebo zvířátek.

Podobnou radost z prostorových obrázků nabízela v téže době i legendární prohlížečka s kulatými kotoučky, které se věnuje text o historii prohlížečky Meoskop z Meopty Přerov. U Meoskopu se však do okuláru díval vždy jen jeden člověk, kdežto promítačka na zdi spojila dohromady celou rodinu i kamarády ze sousedství.

Od klasických rodinných diapozitivů z dovolené se diafilmy lišily tím, že se pás nikdy nestříhal na jednotlivá políčka. Zůstával v celku jako souvislý svitek, což chránilo film před pomícháním pořadí i před neopatrným otiskem prstů. Spolu s elektrickými vláčky a závodními modely, jejichž velkou oblibu rozebírá článek o legendární autodráze ITES z Trhových Svinů, patřily promítačky k pokladům, které se v rodinách opatrovaly po několik generací.

Plastové diarámečky bílé a modré barvy položené vedle stočeného pásu barevného kinofilmu
Zatímco dětské pohádky tvořil nepřerušený pás svinutý v krabičce, rodinné diapozitivy z prázdnin se stříhaly do jednotlivých rámečků. Promítání v obou případech vyžadovalo zhasnutá světla.

Srovnání diafilmu s televizním Večerníčkem

Sledovaná vlastnostPohádkový diafilmTelevizní Večerníček
Nosič příběhuSvitek kinofilmu v plastové krabičceTelevizní vysílání na obrazovce
Rychlost vyprávěníRuční posun kolečkem podle přání dětíPevný čas vysílání z televizního studia
Role rodičůAktivní předčítání textu pod obrázkySpolečné pasivní sledování pořadu
Příprava promítáníZatemnění oken a vyvěšení prostěradlaOtočení knoflíku televizního přijímače

Často kladené otázky o promítání diafilmů

Kdo v Československu vyráběl populární diaprojektory Diax?

Přístroje Diax 3 i novější modely Diax 4 vyrábělo výrobní družstvo Chemoplast Brno. Šlo o lehké plastové promítačky určené přímo do domácností pro děti a rodiče.

Jaké pohádky se na diafilmech nejčastěji objevovaly?

V edicích vydavatelství Orbis a dalších podniků vycházely klasické české lidové pohádky jako Perníková chaloupka nebo O koblížkovi, ale také oblíbené příběhy Krtka a postaviček z večerníčků.

Proč se u promítání muselo dávat pozor na zahřívání přístroje?

Malé promítačky neměly chladicí ventilátor a teplo ze silné žárovky se kumulovalo v plastovém plášti. Při příliš dlouhém stání na jednom políčku hrozilo poškození kinofilmu teplem.