Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124

Bílé prostěradlo napnuté přes dveře skříně, zhasnutý dětský pokoj a tichý cvakot vroubkovaného kolečka malé promítačky. Barevné svitky diafilmů přinášely do rodinných ložnic pohádky na dobrou noc v době před nástupem videorekordérů.
Bílé prostěradlo napnuté přes dveře skříně, zhasnutý dětský pokoj a tichý cvakot vroubkovaného kolečka malé promítačky. Barevné svitky diafilmů přinášely do rodinných ložnic pohádky na dobrou noc v době před nástupem videorekordérů.
Výrobu optických hraček i promítací techniky v Československu zachycuje databáze ochranných známek Úřadu průmyslového vlastnictví, přísné technické normy definoval zákon o státním zkušebnictví z roku 1968, dobový rodinný život dokumentuje oddělení novodobých dějin Národního muzea a vybavenost tehdejších domácností shrnuje historický přehled Českého statistického úřadu.
Zatímco televizní obrazovka nabízela v podvečer jen krátký kreslený příběh, o jehož oblibě vypráví článek o historii a znělce televizního Večerníčku, domácí promítání představovalo pro děti vlastní soukromé kino. Stačilo zatáhnout závěsy, připíchnout dvěma špendlíky na dřevěnou skříň vyžehlené bílé prostěradlo a postavit na stůl malou plastovou promítačku Diax z brněnského výrobního družstva Chemoplast.
Celé představení se ukrývalo v nevelké plastové tubě se šroubovacím víčkem. Uvnitř byl těsně svinutý pás standardního pětatřicetimilimetrového kinofilmu s barevnými políčky a tištěnými textovými titulky na spodním okraji. Konec pásu se opatrně zasunul do svislé štěrbiny přístroje, zoubky posuvného mechanismu zapadly do perforace a otočením bočního kolečka se na stěně rozsvítil úvodní název pohádky.
Přístroj neměl žádný ventilátor a uvnitř svítila obyčejná žárovka napájená ze zásuvky nebo přes zvonkový transformátor. Po patnácti minutách provozu se tělo promítačky rozpálilo tak, že se ho dětští diváci nesměli dotýkat, a pokojem se linula charakteristická vůně zahřátého plastu. Právě tato hřejivá atmosféra a tlumené světlo spolehlivě zklidnily i ty největší neposedy před spaním.

Největší půvab promítání spočíval ve společném rituálu. Děti ležely zachumlané pod peřinou a tatínek nebo maminka předčítali text z titulků pod promítnutým rámečkem. Tempo příběhu záviselo pouze na dětském zájmu, protože obrázek mohl na zdi zůstat libovolně dlouho a malí posluchači stíhali zkoumat každý drobný detail nakreslené chaloupky nebo zvířátek.
Podobnou radost z prostorových obrázků nabízela v téže době i legendární prohlížečka s kulatými kotoučky, které se věnuje text o historii prohlížečky Meoskop z Meopty Přerov. U Meoskopu se však do okuláru díval vždy jen jeden člověk, kdežto promítačka na zdi spojila dohromady celou rodinu i kamarády ze sousedství.
Od klasických rodinných diapozitivů z dovolené se diafilmy lišily tím, že se pás nikdy nestříhal na jednotlivá políčka. Zůstával v celku jako souvislý svitek, což chránilo film před pomícháním pořadí i před neopatrným otiskem prstů. Spolu s elektrickými vláčky a závodními modely, jejichž velkou oblibu rozebírá článek o legendární autodráze ITES z Trhových Svinů, patřily promítačky k pokladům, které se v rodinách opatrovaly po několik generací.

| Sledovaná vlastnost | Pohádkový diafilm | Televizní Večerníček |
|---|---|---|
| Nosič příběhu | Svitek kinofilmu v plastové krabičce | Televizní vysílání na obrazovce |
| Rychlost vyprávění | Ruční posun kolečkem podle přání dětí | Pevný čas vysílání z televizního studia |
| Role rodičů | Aktivní předčítání textu pod obrázky | Společné pasivní sledování pořadu |
| Příprava promítání | Zatemnění oken a vyvěšení prostěradla | Otočení knoflíku televizního přijímače |
Přístroje Diax 3 i novější modely Diax 4 vyrábělo výrobní družstvo Chemoplast Brno. Šlo o lehké plastové promítačky určené přímo do domácností pro děti a rodiče.
V edicích vydavatelství Orbis a dalších podniků vycházely klasické české lidové pohádky jako Perníková chaloupka nebo O koblížkovi, ale také oblíbené příběhy Krtka a postaviček z večerníčků.
Malé promítačky neměly chladicí ventilátor a teplo ze silné žárovky se kumulovalo v plastovém plášti. Při příliš dlouhém stání na jednom políčku hrozilo poškození kinofilmu teplem.